19:00 Je 17.únor. Prší. Všude bláto. Když vylézám z auta, vymáchám si v louži mašli od šatů. Zelené šaty jsou hnědozelené, nevadí.
19:02 Kulturní dům v Chrástu nalezen, to je hlavní. Ne že by byl Chrást tak velký, spíš místní kulturák připomíná větší rodinný domek. O to více pak překvapí svým interiérem, který je nově zrekonstruován a záchody jim můžou v Březnici leda tak závidět. V duchu se omlouvám Hedvice, že jsem její volbě kulturního zařízení nevěřila. Prostředí působí domáckým, útulným dojmem, na druhou stranu je zde vše, co člověk od pořádného maturitního plesu očekává.
19:05 Lokalizuji oba dva bary, analyzuji nabídku. Pak si vzpomenu, že jsem tu autem.
19:10 Alespoň se cpu chlebíčky, které nám maturanti nachystali na stůl.
19:25 Kupuji si lístky do tomboly, dokud jsou.
19:30 Maturitní ples oficiálně zahájen, kapela Eleanor začíná vydávat první zvuky, naštěstí poměrně libé.
19:45 Maturanti jdou na věc. Strašně jim to všem sluší, holky vypadají jako princezny, kluci v oblecích najednou působí nějak dospěleji.
19:46 Asi budu brečet.
19:47 Ne, maturitní videa jsou naštěstí vtipná, zkáza make-upu zažehnána.
19:50 David Sýkora hraje na saxofon tklivou melodii, na plátně běží vzpomínkové video plné fotek a mně se pomalu začíná roztékat řasenka.
19:55 Už vím, o čem všichni tak básnili! Záchody jsou fakt luxusní!
20:00 Po krátkých přípravách květin, skleniček, šerp a červeného koberce začíná nejdůležitější část večera – povýšení do stavu maturantského. Třídní učitelka Simona Luftová rozdává šerpy, růže a úsměvy, co jí síly stačí.
20:20 Sálem se zavlní plachta a cinkají mince. Od té doby, co neexistují halíře, to docela bolí.
20:22 Něco mě studí za výstřihem. Ha, dvoukoruna!
20:30 Tanec s rodiči a/nebo učiteli. Každý jak chce.
21:00 Na stole okorávají poslední chlebíčky. To tak nemůžu nechat!
21:15 Návštěva fotokoutku.
22:00 Vyzvedávám si tombolu. Tedy vlastně nevyzvedávám. Potupný okamžik – ani jeden z mých mnoha lístků nevyhrává. Co k tomu říct, milí maturanti, počkáme si, kolik z vašich maturitních „lístků“ asi bude nevýherních…
22:30 Zábava v plném proudu.
22:45 Dražba mrtvého prasete. Na parket doklopýtá bývalý žák naší školy a vytrvale přihazuje, přestože v peněžence nemá peníze.
22:55 Podaří se nám jej rozptýlit na dostatečně dlouhou dobu, aby přiklepli výhru někomu jinému. Uf!
23:00 S dortem už takové štěstí nemáme. Byť nejmenovaný pan X občas přihazuje i nižší částky, než byla poslední stanovená suma, podaří se mu dort vyhrát. Jede si vybrat do bankomatu.
23:05 Mlsně koukáme na dort. Bohužel už tihle studenti mají po maturitě a nemají tudíž potřebu uplácet nás sladkostmi.
23:15 Seznamuji se s tatínkem Pepy Boušeho. Přesvědčuji ho, že opravdu jsem učitelka a ne spolužačka.
23:30 Pořád mi nevěří a vytrvale mi tyká.
00:00 Půlnoční překvapení, nejprve „ajťácké“, poté „agráčské“. Obojí originální a vtipné. Agráči nás vytahují na parket.
00:30 Stále na parketě. Kapela je neúnavná, my jsme nezdolní.
01:00 V sále to vypadá jako ve tři ráno. Většina maturantů zmizela, na parketě se potácejí poslední zbytky učitelů a studentů. Je nás málo, ale nám to nevadí.
01:05 Dominik Kott tančí! Jsem v šoku (v životě jsem ho neviděla udělat rychlejší pohyb).
01:20 Hledáme sako a peněženku jednoho nejmenovaného studenta. Hledání je poněkud obtížné, vzhledem k tomu, že si poslední tři hodiny nepamatuje.
01:30 Přenecháváme zábavu mladším a jedeme domů.
01:35 Zastavují mě policisté. Oslňuji je dokonalou artikulací a Bagrem usazeným na zadním sedadle.
01:40 Stále hledám svůj technický průkaz, který jsem si spletla s potvrzením o kontrole emisí. To už tak oslnivě nepůsobí.
01:41 Musím si dýchnout. Ještě že tu věc policista vybaluje přímo před mýma očima, jinak přísahám, že by se to k mým ústům nepřiblížilo.
08:00 Nechápu, proč už vstávám. Alespoň věnuji tichou vzpomínku maturantům, kteří se zcela nezdrželi alkoholu a za pár hodin budou pěkně trpět. Ale to holt k maturitním plesům patří.
Mgr. Eliška Houzimová
Na závěr jedna otázka pro maturanty: Jaký okamžik pro vás byl z maturitního plesu ten nejlepší?
„Mmmm nejhezčí chvíle byla, když mi začalo už být dobře a spadl ze mě stres.“ (Daniel Soukup)
„Nejhezčí chvíle… asi po šerpování, kdy byla volná zábava a všechen stres z nás spadl. A už jsme si to jen užívali.“ (Kristýna Vaňková)
„Pro mě bylo nejlepší, když jsem si sundala boty, ze kterých mě neskutečně bolely nohy… A pak taky super nálada po těch formalitách. To už mi bylo všechno jedno a užívala jsem si tu atmosféru.“ (Hedvika Tuháčková)
Mně se nejvíce líbily přípravy a pak půlnoční překvapení. (David Sýkora)
Vyšší odborná škola
a Střední odborná škola, Březnice,
Rožmitálská 340 262 72 BŘEZNICE
Telefon: +420 318 682 961
E-mail: skola@sbrez.cz
